Kdysi jsme všichni byli dětmi, chodili jsme do školy a
školní výlety bývali nedílnou součástí školního roku, většinou jeho závěru. To už se moc neučilo, takže vypadnout na jeden, či několik dní ze třídy bylo vítaným zpestřením. My dříve narození jsme většinou jezdili na výlety jednodenní. Od rodičů jsme dostali pár korun, svačinu do chlebníků, neboli „žebradel“, u školy nám přistavili autobus, do něhož jsme nastoupili, (starší děti dozadu, aby byli co nejvíc z dosahu učitelů, mladší dopředu) a jelo se. Cíle byly poměrně obvyklé. Nějaký hrad či zámek, muzeum nebo zoologická, případně botanická zahrada. Některé děti to bavilo víc, jiné méně, ale jezdily rády, málokteré bylo rodiči omluveno.
Příjemně strávený čas
Je několik záměrů, které školní výlety plní: na prvním místě se jedná o cíl vzdělávací, na druhém jde o utužení třídního kolektivu mimo školu. Školákům běží hlavně o ten záměr druhý. Hlavní je si s kamarády „zablbnout“, něco si užít. Všichni si to z dětství pamatujeme. A pokud si to pamatují i učitelé, nejsou na žactvo příliš přísní. A tak může být tento společně strávený čas, pro žáky i učitele časem veskrze příjemně stráveným.